Co EET dalo a vzalo? Malý nekrolog nad elektronickou evidencí tržeb.

Elektronická evidence tržeb, zprvu prudce nenáviděná EET, s koncem roku 2022 definitivně padla. Kupodivu neslyšíme žádný bouřlivý jásot a někteří podnikatelé její odchod dokonce oplakávají. Ozvaly se hlasy, že EET mohla přežít alespoň na bázi dobrovolnosti. Měla tato evidence nějaká pozitiva nebo působila jen čisté zlo? Vyhneme-li se zpolitizované názorové polarizaci, nezaujatý pohled odborníků na EET je celkem zajímavou záležitostí.

Představme si frontu na občerstvení v příměstské sportovní hale. Koná se výstava a soutěž plastikových modelářů letadýlek a bojové techniky. Sousední chodbu s bufetem zaplnila dlouhá fronta. Pod pokladnou leží krabice, do níž se stáčí nekonečný had odmítnutých stvrzenek. Přetéká ven a rozlévá se po místnosti. Prodejce každému otráveně sděluje, že je povinen stvrzenku vystavit. Pohled zdola.

Po zachování EET naopak volaly korporace a korporátní lobby. Upozorňovaly na skutečnost, že bez EET „bude někdo mít nefér výhodu, že může unikat snadno zdanění“, nelíbí se jim tedy určité pokřivené trhu: Někdo daně platit musí, jiný se jim snadno vyhne, tedy platit nemusí. Pohled shora, řekněme.

Systém EET byl v České republice spuštěn roku 2016. Inspiraci našel v Chorvatsku, kde jej nastartovali o tři roky dříve, a Maďarsku či Slovinsku, kde začal běžet s rokem 2015. Veřejně se o něm u nás začalo hovořit od roku 2014. K 1. prosinci 2016 jel v „ostrém provozu“ pro první vlnu: Byl povinný pro ubytovací a stravovací služby. 1. března 2017 se povinně přidali i  maloobchod s velkoobchodem. A o rok déle se měla EET stát povinnou také pro ostatní činnosti s výjimkou některých řemesel, která ovšem měla být přidána v červnu téhož roku. Koncem roku 2017 v důsledku rozhodnutí Ústavního soudu došlo k posunutí nástupu zbývajících třetí a čtvrté vlny na květen 2020. Pandemie COVIDu 19 vedla k přerušení povinnosti evidovat tržby všech podnikatelů až do konce roku 2022. Nakonec však současná vláda podle jednoho z bodů zakotvených ve svém programovém prohlášení ke stejnému termínu EET definitivně pohřbila. Pro zajímavost, od roku 2019 je online evidence tržeb povinná třeba ještě na Slovensku.

Drobní a středně velcí živnostníci po zavedení systému rozhořčeně upozorňovali v případě EET na následující nevýhody: Je to zbytečné. Daně se budou nadále vybírat i bez elektronické evidence tržeb. Systém a jeho samotné zavedení zatíží podnikatele i počítačové systémy. Je to drahé; poměr nákladů na běh systému je vysoký vzhledem k objemu vybraných peněz, tudíž neakceptovatelný. Podle datového analytika Michala Škopa se podařilo vybrat asi jen 4 miliardy (bohužel, metodika oficiálních výpočtů státu nebyla zveřejněna) – což ekonomové považují za žalostně málo – a nikoliv avizovaných téměř 18 miliard. Při nákladech státu kolem 2 miliard na pořízení systému a půl miliardy ročně na jeho provoz. Podnikatelé měli ovšem náklady daleko větší. Včetně ztraceného času, jenž si systém nárokoval. Řada opravdu malých podnikatelů raději skončila. Zlikvidoval se tzv. komisní prodej.

Podle odborníků plán na zrušení EET vedl ke stejně vzrušeným diskusím jako byly ty při jeho zavádění. Kritizuje se hlavně to, že zrušení evidence tržeb povede k masívnímu nárůstu švarcsystému, což negativně ovlivní důchody celé pracovně aktivní generace, a obrovským daňovým únikům; přijde nárůst cirkulace tzv. „neoficiálních plateb“. Vzroste zejména šedá ekonomika.

Na druhé straně, v čase masívního rozšíření elektronických plateb se asi nevrátí stav neoficiálních plateb „na dřevo“, jako tomu bylo v devadesátých letech. Objem šedé ekonomiky, u nás je srovnatelný s Německem či Švýcarskem a nemusí být sám o sobě ničím negativním. Jen by neměl přebujet. EET je mrtvá, volání po vzkříšení je zatím velmi slabé.