Čína, Rusko, Evropa. Železnice jako trojský kůň v boji o zdroje?

Evropskou unii čeká rozhodně složitější oříšek k rozlousknutí, než je řešení důsledků zákazu dovážení ropy a ropných produktů z aktuálně sankcionovaného Ruska. Svým způsobem trojského koně zde představují ruské železnice. Převážejí totiž nezanedbatelné množství strategických surovin, bez nichž se evropský průmysl neobejde. Včetně zemin vzácných kovů, které západní zbrojovky potřebují k výrobě munice. O produkci elektroniky, mikročipů a baterií nemluvě. Paradoxem je, že řada výrobků a zbraňových systémů z těchto dodávek pak zase putuje na Ukrajinu, aby podpořila její obranu.

Bez čínského lanthanu se neobejde výroba protitankových střel, tzv. „pancéřových pěstí“. Těžký kov wolfram používají zbrojovky k produkci protipancéřových střel pro bojová vozidla. Přitom čínské wolframové doly představují 83% světové těžby! Je tedy jasné, že kdyby se Číně zachtělo, mohla by zde chytit Evropu dost účinně pod krkem. O Rusku, pokud by jen zastavilo na svém území některé vlaky (vezou tudy cca 15 vagonů denně) se zmíněnými dodávkami surovin, nemluvě. Případné trasy přes okolní země ovšem nejsou v takovém stavu, aby mohly objem takových dodávek nahradit. Narušení přístupu západních firem k životně důležitému wolframu by mohlo mít nedozírné důsledky, nejen v oblasti zbrojní výroby, ale mohlo by to narušit i celá hospodářství v západním bloku.

Většina kovů vzácných zemin dovážených do Evropy z Číny se na celkových dodávkách Západu podílí dokonce téměř 90%. A jen za prvních devět měsíců loňského roku, tedy v čase, kdy naplno běžela válka Ruska proti Ukrajině, se objem přepravy tohoto materiálu „ruskou cestou“ zvýšil celkem na 36 074 tun, tedy asi dvakrát tolik, než bývalo běžné přepravit za celý rok. Obchod v hodnotě 377 milionů EUR odpovídá asi čtyřem pětinám předválečného finančního objemu. Určitým příslibem snížení rozsahu závislosti Evropy na dopravě strategických surovin z Číny může být nedávný objev rozhlehlých ložisek vanadu a titanu v Norsku.

Transportní trasy přes Rusko budí údiv, že navzdory ostatním zaváděným sankcím vůbec ještě existují! Alternativní doprava – loděmi – je však dražší a trvá dvakrát déle. Závislost Evropy na ruském železničním koridoru při přepravě z Číny se zdá být neuvěřitelná! I když železniční transport zde představuje asi jen 3 – 4% z celkového obchodu mezi Evropou a Čínou. Naprostá většina surovin se přepravuje po moři. Jenže, dojede-li vlak z čínského překladiště do německé zbrojovky za cca 15 – 16 dní, námořní přeprava může trvat až jeden měsíc!

Evropa tedy musí začít včas řešit možnou „studenou válku“ o zdroje a přístup k nim. Ukazuje se, že ekonomické nástroje vyvíjející tlak na protivníka, nabývají čím dál víc na významu. Různé sankce a nalezená alternativní řešení sice nemusejí primárně vždy vést k zamýšlenému cíli, ale mohou značnou měrou nabourat dosavadní a třeba i dlouhodobé dodavatelské řetězce. S Rusko-ukrajinskou válkou paralelně běžící boj o zdroje se nesmí podcenit!